O farnosti

Farnost Bouzov se nachází asi 35km západně od Olomouce v podhradí turisticky vyhledávaného Hradu Bouzov. Spravována je Německým řádem již 200 let a duchovní službu v ní nyní vykonává P. Metodějem Hofman OT.
Další farnosti spravované Otcem Metodějem jsou: Bílá Lhota a Měrotín.

V Následujících řádcích přinášíme něco z její historie…

 

Všem, kteří máte zájem o historii bouzovského kostela a fary z dřívějších dob nabízím tento zkrácený přehled nazvaný „Paměti Búzovské“ od P. Petra Janáka.
Původním kostelem farním byl nynější kostel filiální sv. Maří Magdaleny, při němž byla také budova farní. Kdy a kým byl kostel vystaven se zjistit nedá, stejně tak doba vzniku fary. Jisté je, že již od roku 1380 zde fara byla. Svědčí o tom zmínka z doby, kdy majiteli panství byli páni z Wildenbergů.
Kostel sv. Maří je pravděpodobně jeden z nejstarších na Moravě. Sloh v jakém byl vystaven presbytář (v křesťanském chrámu prostranství při hlavním oltáři pro duchovenstvo a ministranty mírně zvýšené a často oddělené zábradlím) se odhaduje na 10 – 11 století. Fara se nalézala na východní straně od kostela.
Když r. 1895 byla na rohu hřbitova skácena mohutná lípa a peň vykopán, přišlo se na základy stavení, které zřejmě přináležely k budově farní. Dokladem je i to, že kus pole, který leží pod hřbitovem, je dodnes nazýván „farskou zahradou“.
První zmínka o faráři je z roku 1569. Byl jím jistý Balthasar. Ten později odpadl od víry katolické a s ním i nějaká část obyvatel. V těchto dobách bylo zničeno vše, co připomínalo víru katolickou. Nedochovali se žádné knihy a památky, i příjmů byla tenkrát fara zbavena.
Dalším majitelem panství byl hrabě Oppersdorf. Kapitál panství tehdy činil 3550 zl. Moravských, úroky 213 zl. měl pobírat farář a z toho měl vyplácet kostelníkovi 13zl. Mimoto daroval dvě zahrady (kde, není známo) a slíbil dodávat dříví na topení.
Farářovou povinností bylo sloužit několik mší sv. ročně. Hrabě se také postaral, aby v časech budoucích zde nemohlo zavládnout kacířství. Nařídil, že v případě, kdyby některý majitel statku a patron fary odpadl od víry, patronát i s kostelem sv. Maří Magdaleny má připadnout knížeti –arcibiskupovi olomouckému. Požádal též tehdejšího arcibiskupa a kardinála Ditrichsteina, aby schválil nařízení o dosazení jiného faráře nebo kněze. Není známo, jestli se tak stalo – nelze se nikde dočíst.
Spolehlivějších zpráv o zdejší farnosti nabýváme teprve r. 1648. Tímto rokem začíná první matrika křestní. Na jejím prvním listě se nachází perokresba tehdejšího farního kostela sv. Maří Magdaleny. Matrika je dokladem toho, že fara přináležela od r. 1650 jako „commendata“ k faře v Konici, kde byl farářem Jan Ernest. Byl zároveň farářem bouzovským. Od roku 1656 byl zdejším farářem polský minorita Fr. Franc Vojtašewicz. Ten od r.1658 působil ve farnosti Vranová Lhota. Tento farář musel brzy utéci, protože neměl být z čeho živ. Tehdejší majitelka hradu paní Eusebie Sabina mu odňala polovinu desátku, nestavěla ani faru, ani školu a on se neměl kde domáhat práva. Fara tedy znovu osiřela a byla ještě téhož roku přidělena jako commendata bližší faře v Lošticích. Téhož roku byla Vranová Lhota od Bouzova oddělena a přidělena k faře v Trnávce.
Faráři, kteří působili ve farnosti:
Jiří Ignát Gallowský 1658 – 1669
Jan Frant. Pawlowský 1669 – 1697
Rudolf Faltynek 1698 – 1702
Ondřej Mlzak 1703 – 1715
Karel Leopold Jaich 1715 – 1725
Za těchto dob přináleželi k bouzovské farnosti tyto osady: Bouzov, Blážov, Březina, Doly, Ježmaň, Kadeřín, Kozov, Milkov, Ospilov, Podolí, Svánov, Volešnice, Vozdečko, Javoříčko, Veselíčko, Vojtěchov, nějaký čas Hradnice a Vranová Lhota (do roku 1658).
Popis kostela sv. Maří Magdaleny

Jak vlastně vypadal kostel sv. Maří Magdaleny původně nevíme. Dle nákresu, který se nalézá na prvním listě matriky, byl malý a měl jednu malou věž. V pozdějších letech měl prý věže dvě. Jedna byla malá bez zvonů a jedna větší s dvěma zvony. Střecha byla kryta šindelem, zdi kostela byli nízké. Presbytář byl klenutý (původně snad románský), později gotizován. Tak se zachoval až podnes. Čtyři žebra z tesaného kamene, která přečnívají 1 ½ m od země jsou nahoře spojena „rozetou“ tj. oblouk dělící presbytář od lodi, která měla strop plochý, prkenný. Malá sakristie se nacházela za hlavním oltářem a vedli do ní jediné dveře z kostela. Měla dvě okna. Oltáře byli tři. Jeden hlavní a dva boční. Na jednom nebyly ostatky svatých ani mensa (oltářní stůl). Tím se dá vysvětlit, proč Volný uváděl jen oltáře dva. Hlavní oltář byl zděný z kamene, na obou bocích byli zvláštní okrasy, mensu tvořila veliká kamenná plotna (z pískovce) a kámen s ostatky byl volně položen na ni. Na stěně za oltářem byl umístěn obraz sv. Maří Magdaleny bez všech okras. Od koho byl první obraz malován není známo. Roku 1798 byl pořízen obraz nový, který maloval nějaký Josef Diekl. Nynější obraz je namalován od Josefa Havelky z Loštic. Na jednom z bočních oltářů byl obraz Panny Marie s Ježíškem, na druhém byl sv. Jan Nepomucký. Roku 1796 byl sjednán nový tabernakl (svatostánek), pak zpovědnice a nové lavice. V pozdějších letech byly provedeny různé opravy.
Průběhem času kostel velmi sešel a hrozil sesutím, zvláště na kůr se nesměl nikdo ovážiti, proto byl roku1863 přestaven. Přestavena byla jen loď kostela, presbytář zůstal starý. Nyní je loď klenutá, rozdělená třemi oblouky na tři stejné části, mezi oblouky je obyčejná klenba. V lodi jsou po každé straně dvě okna čistě románská, okna v presbytáři nemají slohu. Na kůře je strop plochý a v průčelí ve zdi je jedno okno úplně okrouhlé. Střecha je kryta kamenem, podobně i věž. Věž, která se nachází nad kůrem, není příliš vysoká. Ve věži jsou dva zvony. Jeden větší, váží asi 1q, a jeden menší – 40 lib (v současné době pouze  zvon jeden, pon. red.).
Vchody do kostela jsou dva. Jeden je z průčelí tj. hlavní vchod a druhý z boku po straně epištolní. Místo dřívější malé sakristie byla roku 1863 vystavěna větší a vedou do ní dvoje dveře. Jedny jsou z kostela za hlavním oltářem a druhé ze hřbitova. Okno má jen jedno. V sakristii se nachází zpovědnice, která dříve stála v kostele. Dříve měl kostel varhany o nichž se nevědělo, z kterého roku pocházejí. Byly „prabídné“, natahovali se řemenem a při každém natahování žalostně „sténaly“. To bylo velice nepříjemné a narušovalo to hru.
Roku 1878 byly tyto varhany odstraněny a nahrazeny novými. Varhany stavěl Karel Neusser z Nového Jičína za 520 zl. Roku 1879 dal farář Frant. Navrátil kostel vymalovat. Malba byla velmi jednoduchá, lépe byl vymalován jen strop presbytáře. Na modré klenbě byly hvězdy, v každém poli byl symbolický obraz. Dal natřít lavice a dřevěný parapet na kůru. Dlažba byla částečně z kamene, pod lavicemi byla z cihel. Kazatelna na evangelia je prastará a dosti sešlá, křtitelnice nebyla.

Od doby, kdy kostel přestal být kostelem farním se zde konaly bohoslužby jen někdy. Když byli na Bouzově tři kněží, bývala ranní mše každou neděli a svátek pro osady, které ležely na východ a na jih od Bouzova. Od doby, co byli na Bouzově jen dva kněží, konaly se u sv. Maří mše třetí neděli po Velikonocích, v neděli v oktávě sv. Maří Magdaleny a poslední neděli v září. Mimo to ještě na den svátku sv. Maří, na Dušičky a v den pohřbu se mší svatou. Tak se konalo až do r. 1893. Toho roku chtěl nově zvolný nejdůstojnější Kníže-arcibiskup Dr. Theodor vykonat generální vizitaci v děkanství mohelnickém, k němuž fara bouzovská přináležela. Kníže arcibiskupské konzistoře vydal nařízení, aby se každý farář postaral o indult (výsada, výjimka) mešní při každém filiálním kostele. Protože kostel sv. Maří indult neměl, požádal farář o něj nejdůstojnějšího Knížete-arcibiskupa o výše naznačené dny. Indult však vydán nebyl. Teprve po dlouhém vyjednávání bylo povoleno, aby i mimo svátek sv. Maří Magdaleny se směly konat služby Boží i v neděli v oktávě, pak na Dušičky, mimo to ještě čtyři všední dny, kdy bývá rekviem za zemřelé některých obcí a při pohřbu. Z toho lze usuzovat, v jaké vážnosti byl kostel, když se mu dostalo v dřívějších časech zvláštní milosti.
Papež Klement XIV. brevem (stručný papežský list) ze dne 6.9.1769 udělil plnomocné odpustky všem věřícím, kteří by od prvních nešpor (kněžské a řádové hodiny spojené s podvečerní pobožností) svátku sv. Maří Magdaleny až do západu slunce téhož dne nebo v některý jiný den v roce dle ustanovení nejdůstojnějšího ordinariátu (církevní představený) kostel navštívili, z hříchů se kajícně vyznali, přijali Tělo Páně. Pomodlit by se měli za pokoj knížat křesťanských, za vyhubení kacířství, za povýšení církve svaté, získali by odpustky na 7 let.
Papež Pius VI. pak brevem ze dne 6.6.1777 udělil plnomocné odpustky všem věřícím, kteří v den věrných Dušiček navštíví kostel sv. Maří, přijmou hodně sv. pokání, nejsvětější svátost oltářní atd. Odpustky by věřící získali na 7 let a 7 let quadraqem (ochrany) budou uděleny všem věřícím, kteří navštíví kostel některý den v oktávě všech věrných Dušiček a nábožně se v něm pomodlí. Odpustky mohou být obětovány za duše v očistci. Od té doby se o obnovení nikdo nepostaral.

Obnovení fary – Bouzov
Roku 1696 prodal poslední český majitel hrabě Hoditz hrad i statek Frant. Ludvíkovi, velmistru řádu německých rytířů. Tím dostala fara i kostel nového majitele. V té době měli faráři z Loštic ve správě 3 fary – loštickou, bouzovskou, a měrotínskou. Tím velice trpěla duchovní správa. Malé děti často umíraly bez svátosti křtu, nemocní bez svátosti zaopatření, matriky byly vedeny velice nepořádně. O mnohých lidech se nevědělo, byli-li pokřtěni nebo ne. Od nejdůstojnější konzistoře v Olomouci pak byla vyslána zvláštní komise, jejímž úkolem bylo zjistit, je-li ten či onen vskutku pokřtěn. Přivolaní svědkové vypovídali pak pod přísahou. V křestní matrice bylo roku 1728 dodatečně zapsáno 71 lidí. To přimělo bouzovské farníky, aby podali ke svému novému pánovi stížnost a zároveň prosbu o obnovení fary a dosazení vlastního faráře. Vznešený patron přijal prosbu a vyhověl věřícím farníkům.
Současně nařídil hejtmanu zámeckému Duškovi, aby sestavil rozpočet na stavbu fary. Náklad byl vypočten na 300 zlatých. Mistr zednický obdržel 200 zl., ostatní připadlo na řemeslníky. V hradním archivu se nalézá listina, v níž je dopodrobna uveden rozsah materiálu a soupis všeho, co bude ke stavbě třeba. Materiál měl dodat patron, potřebné peníze měli složit farníci. Ti souhlasili, ale pro velkou chudobu nemohli tolik složit. Proto žádali o půjčku 60q železa, aby z prodeje vytěžili obnos potřebný na stavbu. Půjčka jim byla povolena. Fara byla vystavěna skoro celá z kamene, jednopatrová. Zdi byly velmi silné, síň dolní a v prvním patře byla klenutá. Střecha byla pokryta šindelem a teprve v minulém století byl na šindel položen kámen. Pokoje jsou nerovné a z části nepravidelné. V přízemí vpravo je pokoj pro čeleď a zároveň dosti velká jídelna. K ní přiléhá ne moc velká, nepravidelně klenutá tmavá kuchyň. Z kuchyně vedou schody do nevelikého sklepa. Na levé straně jsou dvě malé světnice, v kterých původně bydlel farář. Teprve později (asi na poč. min. stol.) byla přední světnice upravena na pokoj pro hosty. Do zadní světnice vedla chodba, je to dnešní „kaplanka“. V prvním poschodí vpravo jsou dva pokoje. Jeden větší a druhý menší. Velký pokoj je nízký, menší pokoj o mnoho vyšší, tmavý a chladný. Vlevo je také jedna světnice (jídelna) a druhá velmi malá. V předsíni stojí dvě archivní skříně. U fary jsou také hospodářská stavení. Stará stodola pod farou (dnes již zbourána), na dvoře chlév pro krávy a dvě kůlny. Fara neměla žádných pozemků, až na kousek pod hřbitovem tzv. farská zahrada. Od nepaměti měl farář v nájmu kousek pole pod hřbitovem a louku od vrchnosti. U fary je jedna veliká zahrada. Její půda je kamenitá. Tato zahrada se nachází u samého lesa, mnoho se tam nerodí. Jiná menší zahrada se nachází před farou. V dřívějších dobách trpěla fara, jako celý Bouzov, nedostatkem vody. Studna (v blízkosti staré stodoly) dávala sotva vodu na pití a vaření. Proto byla voda v době dešťů zachycována z rýn a uchovávána v komoře. V době sucha se musela dovážet až od pivovaru (pod kostelem sv. Maří) a platilo se v sedmdesátých letech 20 krejcarů od sudu, v letech 90tých 50 krejcarů. Arcivévoda Eugen proto nechal při opravě hradu v letech 1895 – 1910 pořídit vodovod i na faru přímo do kuchyně.

Farní kostel – Bouzov
Po dostavění fary se jednalo o tom, má-li zůstat kostel sv. Maří Magdaleny  kostelem farním a být rozšířen, nebo má-li se opravit hradní kaple na kostel farní. Stála na kopci pod hradem a byla zasvěcena sv. Gothardu. Kdy byla vystavěna se neví, ale dle hrobky lze usuzovat o vzniku současně s hradem (na samotném hradě kaple nebyla). Mínění farníků se rozcházelo. Jedni chtěli, aby byl farní kostel ponechán, protože by přestavba kaple stála mnoho peněz. Jiní namítali, že kostel sv. Maří stojí osamocen a není chráněn před zloději. Po dvou letech uvažování zvítězil návrh s přestavbou hradní kaple sv. Gotharda na kostel farní. Při rozhodování se brala v úvahu štědrost vysokého Patrona, který se velice zasloužil o vybudování fary. Poněvadž se hřbitov nacházel u kostela sv. Maří a cesta byla velmi špatná zavázali se písemně bouzovští osadníci, že upraví a vydláždí cestu ke hřbitovu. Cesta pro duchovní i pro pozůstalé zůstala jen u slibu. Když bylo vše ujednáno, předložil zámecký hejtman Dušek v říjnu roku 1726 rozpočet na rozšíření kaple sv. Gotharda. Celý náklad byl vypočten na 389 zlatých 45 kr. Následující rok (1727) bylo započato s přestavbou kaple. Stavbu řídil Jan Achlig, zednický mistr z Lanškrouna. Při kopání na přední části kaple se přišlo na hrobku, v níž bylo uloženo mnoho kostí. Dle úsudku znalců bylo jejich stáří odhadováno na 200 až 300 let. Materiál na stavbu dal vysoký Patron, farníci konali ruční práce a práce povozem. Stavba byla dokončena roku 1728. Výdaje při svěcení kostela obnášely 260 zl. 34 kr.
V kapli sv. Gotharda se nacházela také hrobka pánů Bouzova, která leží uprostřed kostela. Dle pergamenové listiny, která je uchována v hradním archivu tam byli pochováni v letech 1600, 1614 a 1615 tři členové pánů Bergerů. Byli to: Gottlieb Berg z Bergů, Karel Berg z Bergů a starší pán Berg z Bergů.
Roku 1796 dal farář Schwarz hrobku otevřít. Byly tam nalezeny dvě cínové rakve s českými nápisy. Jedna byla značně porouchána, druhá byla dobře zacínována a zachovalá. Kde se poděla třetí nikdo neví. Farář Schwarz nechal dát mrtvoly do jiných rakví, cínové prodal s povolením místodržitelství řádu v Bruntále 12.9.1796. K prodeji se vyjádřila i arcibiskupská konzistoř v Olomouci. Kostel prodejem získal 275 zl. Našlo se i 12 velikých cínových svícnů a jiné nádoby. Také tam byly nalezeny dva zlaté prsteny, jeden s ametystem a druhý s tyrkysem. Oba byly odvedeny na místodržitelství řádu v Bruntále.
Roku 1885 byl kostel znovu vydlážděn. Byla odkryta i hrobka v níž byly nalezeny v dobových rakvích tři mrtvoly. Jedna rytíře, druhá byla paní a třetí většího dítěte. Čí to byly mrtvoly se nedalo vypátrat, ani úmrtí nepodávala žádného vysvětlení. Mrtvoly byly v hrobce ponechány a hrobka byla opět uzavřena velikým kamenem.
Kostel nebyl příliš velký a na zadní části měl nevysokou věž. Pod věží byl hlavní vchod do kostela a druhý byl z boku. Bočním vchodem se vcházelo i do sakristie. Oltáře byly tři, jeden hlavní a dva boční. Nad hlavním byl obraz sv. Gotharda, na jednom bočním obraz Panny Marie s Ježíškem a na druhém sv. Jan Nepomucký, jako u sv. Maří. Na straně evangelní nad sakristií byly dvě oratoře (čestná místa) a kůr, na němž byly umístěny varhany.
Roku 1726 byl ustanoven první farář, kterým byl Jan Jiří Böhm až do roku 1749. Farář Böhm byl kněz velice nábožný. Položil základ kostelního jmění tím, že ve své poslední vůli se kostel stal dědicem veškerého jeho majetku. Mimo to zřídil i nadaci mešní (věnoval na to kapitál 800zl). Roku 1727 byl ustanoven kooperátor, byl jím Simon Stochleba. Stalo se tak proto, aby v neděli a svátek se mohly konat dvojí služby Boží. Kooperátora vydržoval farář a od jednotlivých obcí dostával malý příspěvek na ranní mše. Farníci pro svou chudobu nemohli svému faráři platit tzv. „partionem canonicani“, uvolil se vznešený patron, že doplatí ze svých statků a naturáliemi uhradí zbytek. Zavázal se za sebe a všechny nástupce na věčné časy, že bude faráři dodávat ve dvou lhůtách na jaře a na podzim o svátku sv. Michala následující naturálie – rež, ječmen, oves, pivo, hrách, dříví měkké i tvrdé. Farníci se zavázali, že budou svému duchovnímu platit ročně 127 zl. 15 kr. Polovinu na sv. Jiří a druhou část o sv. Václavu.
Obce náležející do farnosti: Bouzov, Doly, Březina, Blážov, Jeřmaň, Kadeřín, Milkov, Ospělov, Svojanov, Kozov, Podolí, Hvozdečko, Olešnice.
Farníci se brzy ukázali nevděčnými za dobrodiní a zdráhali se odvádět desátky v naturáliích, takže již farář Augustin Čech byl nucen si stěžovat na místodržitelství řádu v Bruntále a dovolávat se pomoci. Ani dávku na penězích nechtěli platit a uváděli jako důvod novou gruntovní daň, která je osvobozuje od poplatku farářovi. Rozhodnutím královského krajského úřadu v Uničově z r. 1790 byli ale nuceni odvádět peníze dále s odůvodněním, že se dávka zakládá na správní úmluvě.
Druhým farářem byl Karel Josef Heinrich od r. 1750-1769. Ten zemřel velmi chudý. V zápisech je poznamenáno, že byl velice štědrý a pohostinný.
Po něm nastoupil Jan Augustin Čech od r. 1769-1784. Tento farář mnoho vykonal pro kostel. Roku 1782 dal kostel vymalovat a opatřit jej krásnými nápisy. Kostel, který byl dlážděn cihlami, nechal vydláždit tesaným a břidlicovým kamenem. Nechal zhotovit nové lavice, zpovědnice z dubového dřeva, objednal mnoho mešních rouch a kostelního prádla. Okolo kostela dal vystavit zeď a v ní v malých kapličkách (výklencích) 14 obrazů křížové cesty. Na jejich vydržování věnoval 50 zl. Je pochován na hřbitově u farního kostela.
Po něm se stal farářem Josef Schwarz. Působil v letech 1785-1814. Zemřel na následky nákazy při zaopatřování nemocného, který měl nakažlivou nemoc. Dalším následovníkem byl František Scholz. Ten rezignoval na faru, odešel do Tyrol, kde nastoupil do německého řádu.
Kostel byl vydlážděn pískovcem a břidlicí. Bílo-modrým mramorem slezským z Lindewiese byl vydlážděn až roku 1885. Oltáře měl kostel tři. Jeden nový přibyl v r. 1889. Hlavní oltář je ve slohu rokokovém. Na prkenní stěně jsou mnohé okrasy s odznakem řádu a uprostřed nich se nachází obraz sv. Gotharda. Od koho byl namalován se nikde neudává. Sv. Gothard je vyobrazen jak klečí před Ježíšem stojícím na hoře a prosí za požehnání pro své svěřence. Dole je dosti neuměle nakreslen hrad a dva kostely. Oltář sám stojí volně. Je z části zděný a z části dřevěný. Na něm stojí tabernakl (svatostánek) ve slohu románském z r. 1846, po obou stranách klečí andělé. Oltář je spojen dvěma oblouky s podstavci, na nichž stojí dvě starobylé sochy. Jedna socha je sv. Karel Boromejský a druhá je sv. Ambrož. Obě jsou prastaré a od červů velmi provrtané. Roku 1893 byl celý oltář štafirován (zdoben) od Jana Talance z Mohelnice za 260 zl.
V kapli na straně epištolní stojí poboční oltář s obrazem Božského Srdce Pána Ježíše, který maloval Jos. Havelka z Loštic. Po obou stranách stojí sošky sv. František Seraf. a sv. Alžběty. Na straně evangelní stojí druhý poboční oltář s obrazem přečistého Srdce Marie rovněž od Havelky z Loštic. Oba oltáře jsou malé a nepohodlné. Proti hlavním dveřím je třetí poboční oltář, na němž se nachází socha Panny Marie Lourdecké v jeskyni. Byl postaven roku 1889.
Kazatelna je ve slohu rokokovém a jsou na ní tři obrazy. Na kazatelnu vedou příkré mušlovité schody. Na protější straně je křtitelnice, je celá z kamene pískovce. Nádoba na křestní vodu je měděná a pocínovaná. Víko tvoří skalisko z něhož prýští voda. Na kraji stojí Pán Ježíš a sv. Jan Křtitel jej křtí. Nad nimi se vznáší holubice. Vše je staré a částečně provrtané od červů.
Na kůru stojí varhany o 10 mutacích (hlasech). Zhotovené byly od Blasmayera z Olomouce. Památných věcí má kostel málo. V síňce u vchodu je zazděný obraz vytesaný z jednoho kusu kamene. Představuje korunování blahoslavené Marie Panny. Na spodní části obrazu klečí apoštolové okolo prázdného hrobu. Obraz je starý nejméně 400 let. Proč byl právě umístěn tam a ne v kostele nikdo neví. Kostel má stříbrnou monstranci ve slohu rokokovém. Byla posázena několika českými granáty. Původně jich bylo 17, ale při pozlacování byly ukradeny a nahrazené byly falešné. Monstrance se již uvádí v kostelním inventáři z r. 1618. Mimo to má kostel dvě zlaté kasule, jednu bílou a druhou červenou. Obě jsou z pravé těžké látky, trochu krátké a nelze zjistit z kterého roku pocházejí. Zvony má kostel jenom tři. Jeden váží 2 centy 50 liber staré váhy, druhý 1 cent a třetí 40 liber. Na prvním je nápis „Ecce cxucem Domini, fugite partes ad versae“, což znamená „Hle kříž Páně, obraťte se“. Rok udán není. Roku 1709 byl přelit a posvěcen ke cti sv. Gotharda. Roku 1760 praskl a byl znovu přelit za cenu 114 zl. – od koho se neudává. Druhý má nápis „Maria“ a rok udán není. Třetí je z roku 1762 a má nápis „Gottes Segen macht Alles wohl“. (V současné době má kostel také tři zvony avšak bohužel jen jeden je ze zvonoviny. Zbylé dva 250kg a 100kg jsou kovové odlité ve Vítkovicích okolo roku 1916. pozn. red.).
Okolo kostela sv. Gotharda je malý hřbitov. Na něm jsou pochováni faráři Jan Jiří Böhm, Jindřich Schwarz, Augustin Čech a kooperátor Thoman. Mimo ně jsou tam pochováni někteří úředníci, paničky a jejich děti. U hlavního vchodu do kostela stojí misionární kříž. Byl postaven r. 1854 za první misie. Kostel je obehnán vysokou zdí. Za faráře Hannsmanna byla započata výbava desátku. Uvádí se rok 1849. Úplně byla provedena r. 1851. Na výzvu vybavovací komise musel farář zaslat zevrubný výkaz všech naturálií, které odváděli rolníci a zahradníci celé farnosti, včetně ceny natuálií. Naturální dávky platily následující obce: Bouzov, Blážov, Doly, Jeřmaň, Kadeřín, Kozov, Milkov, Ospilov, Podolí, Svánov a Vozdečko. Naturální dávky od obcí Březiny a Volešnice nebyly vybaveny. Stalo se tak až v roce 1875. Při vybavování naturálií nebyl vybaven poplatek peněžní, ke kterému se farníci zavázali „in solidum“ tj. jeden za všechny a všichni za jednoho. Poplatek se odváděl pod názvem „Quartal“ i od obcí vyfařených tj. Milkov a Ospilov. Mimo to dostával farář dobrovolný poplatek za ranní mše.
Po odchodu faráře Hannsmanna se stal prvním farářem kněz řádu Vincenc Mandela. Narodil se v Opavě a na Bouzově pobyl jeden rok. Po něm přišel František Navrátil. Narodil se v Kozově a působil nejdéle od r. 1853 do 3.1.1883. Za něho se konala missie dvakrát a to v r. 1854 a 1869. Zavedl ve farnosti Arcibratrstvo Nejsvětějšího Srdce P. Ježíše a přečistého Srdce P. Marie, Jednotu Panen pod ochranou neposkvrněného početí blahoslavené Marie Panny, Bratrstvo sv. Michaela Archanděla, Dědictví sv. Jana Nepomuckého. Pečoval velmi o okrasu kostela. Brzy po nastoupení dal křížovou cestu přenést do kostela, aby věřící mohli i za nepříznivého počasí vykonávat pobožnost. Křížová cesta se původně nacházela ve zdi okolo kostela, kde také velmi trpěla. Obrazy opatřil dubovými rámy. R. 1879 dal vymalovat kostel sv. Maří, roku 1882 kostel farní, ale jen velmi jednoduše. Zakoupil do kostela mnoho lněného prádla a mešních rouch. Byl výtečným katechetou a kazatelem. Ke svým kooperátorům byl velmi laskavý, choval se k nim jako otec a dopřával jim nějaké příjmy. Ve svém chování byl i k jiným velice vlídný a přívětivý. V dalekém okolí požíval veliké úcty a vážnosti. Roku 1874 byl od nejdůstojnějšího knížete arcibiskupa Bedřicha z Fürstenbergů jmenován konsistorálním radou. Zemřel 3.1.1883 po krátké a bolestivé nemoci. Pochován je u sv. Maří Magdaleny naproti hlavním dveřím. Ve své poslední vůli odkázal 500zl. na nadaci mešní a 500zl. na nadaci chudinskou. Po jeho smrti až do r. 1884 působil na Bouzově provisorní administrátor a pak se stal farářem František Wolf z Weisbachu ve Slezsku až do r. 1890 kdy šel na odpočinek. Byl velkým ekonomem. Koupil si na Bouzově grunt, ve farní budově provedl nějaké změny. Roku 1885 dal celý kostel (až na presbytář, který byl již dříve vydlážděn) vydláždit slezským mramorem a pod lavice nechal zhotovit dřevěnou dlážku. Za něho byla upravena kongura (příjem duchovního) faráře a kooperátora.
Po Frant. Wolfovi se stal farářem Petr Janák z Opavy. Narozen byl v Pechotově u Příbora.

Doplněn novodobí seznam duchovních správců:
P. Petr Janák OT narozen 7.5.1849 v Drachalově u Příbora (velký historik obce a hradu Bouzova). 28.6.1874 vysvěcen na kněze na univerzitě v Innsbrucku. Do řádového konventu vstoupil 1868 v Opavě. 31.3.1875 nastoupil jako kooperátor do Bouzova. Po smrti P. Františka Navrátila se stal 1883 provizorním administrátorem fary až do září 1884, pak opět jako kooperátor. V lispotadu 1885 byl poslán jako vicesuperior se řádovými DO sestrami do vojenské nemocnice v Bělehradě v Srbsku. V únoru 1886 se vrátil zpět do konventu v Opavě a v dubnu opět do Bouzova. 15.1.1887 odešel jako kooperátor do Dolní Dlouhé Loučky. 17.8.1890 byl na Bouzov ustanoven jako první konventní správce fary. Místoděkan a bouzovský farář P. Petr Janák umírá 22.července 1928. Vyzdobil oltář P. M. Lurdské. Celá plechová střecha na kostele byla přetřena na šedo. 1895 zavedena voda na faru. Na hřbitově 1897 nechal zbudovat umrlčí komoru.
P. Arnošt Wiener OT farářem na Bouzově 1828-1937, narozen v Bavorově u Prachatic v Čechách – české národnosti, knězem Německého řádu, farářem dříve v Rudné u Bruntálu. Fara na Bouzově mu byla přidělena ještě za života P. Janáka r. 1928. R. 1931 nechal opravit a vymalovat farní kostel, provedl malbu andělíčků v presbytáři. R 1932 opravena farní budova. 6.října 1937 se zřekl bonzovské fary a 2.12. odjel z Bouzova do svého rodiště Bavorova. Zemřel 9.3.1941.
P. Antonín Kyselák farářem na Bouzově 1937-1938. Narodil se roku 1907 v Pivíně. V Bouzově kaplanem od 1.9.1936. Dne 1.12.1937 jmenován administrátorem bouzovské fary. Byl přeložen r. 1938 do Valašských Klobouků jako kooperátor.
P. Jindřich Slouka – nar. 3.8.1893 v Blážově. Na kněze vysvěcen 5.7.1917. V letech 1917-1938 působil v Cotkytli, 1938-1969 v Bouzově. Roku 1969 odešel na odpočinek do Senohrab kde 21.12.1975 umírá. Upravil přístupovou cestu k faře a schody ke kostelu. Odpady z kostela – rýny. Vytápění kostela. V roce 1940 odstranil dřevěný oltář a nahradil mramorovým. Upraven interiér kostela. Osvětlení kostela, interní rozhlas. Opravená věž na kostele. U sv. Máří Magdaleny zbudoval novou věž o 1m vyšší než byla stará, vyčištěn interiér, bleskosvod. Hroby upraveny a srovnány do řad. Některé staré hrobky zrušeny. Na faře zbudována garáž pro automobil.
P. Jiří Suchánek Fam.OT – nar. v dubnu r. 1921 v Neplachovicích u Opavy. Vysvěcen 15.7.1946 v Olomouci. Dne 9.9.1950 nastoupil vojenskou službu – Komárno – mezi řeholní kněze a bohoslovce z koncentračních klášterů jako jediný diecézní kněz z duchovní zprávy v republice kde sloužil u PTP. Za dobu vojenské služby po dobu 40 měsíců vystřídal 10 pracovních míst v republice. Dne 15.1.1954 byl ustanoven kaplanem v Bouzově. V únoru 1954 byl měsíc v Prostějově a potom opět v Bouzově. V březnu 1969 se pak stal zde administrátorem. Dne 10 října 1992 byl jmenován familiářem Německého řádu (Fam.OT) velmistrem Arnoldem Wielandem OT. Tím se po dlouhých letech násilného přerušení vrací na Bouzov duchovní správa zajišťovaná Řádem bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě (Německý řád). Roku 1999 odchází pro nemoc ke svému synovci do Neplachovic. Při odchodu věnoval bouzovské farnosti elektrofonické varhany a hotovost 400tis. Kč.  5.února 1970 byla provedena předávka kostelů a fary P. J. Sloukou administrátorovi P. Jiřímu Suchánkovi generálním vikářem Vranou. P. Slouka zůstává na faře a vypomáhá při nedělních mších. Nový administrátor nadále bydlí v kaplance. R.1971 věž kostela překryta mědí a zřízeno elektrické zvonění na kostele. R.1972 zbudována opěrná zeď kolem kostela. R.1973 pořízena dvě barevná okna v kněžišti – věnována rodinou Ženožičků z Blážova čp.11. Téhož roku zbudováno elektrické vytápění kostela. R.1974 mříže do kostela. R.1975 překrytá střecha fary. R.1977 nová elektroinstalace v celém kostele a vymalování celého kostela. R.1978 zbudována příčka pod mužským kůrem s cílem pro vybudování kaple v zimním období. 1980-82 překryty hospodářské budovy a chlév hliníkovými šablonami. R.1981 instalována nová křížová cesta od P. Miloše Blažka z Haček. R.1981 se nastěhovala na faru varhanice Anna Heinrichová a začala se starat o farní domácnost. R.1991 dovezen bonský šindel a r.1992 jím byly zakryty farní kostel a boky věže. R. 1992 byl P. Suchánek ustanoven administrátorem excurendo ve farnosti Luká. R. 1993 byla v kostele sv. Máří Magdaleny (hřbitovní) otlučena vlhká omítka, provedeno elektrické osvětlení a nová výmalba.
Od 1.9. 1999 do 30.6.2001 po odchodu P. Jiřího Suchánka Fam.OT je farnost spravována z Choliny P. Josefem Trtlíkem a P. Janem Slívou (z Vilémova).
P. Josef Opluštil od 30.6.2001 do 20.11.2006. Narozen 11.2.1960 v Prostějově, pochází z Holubic u Ptení . Roku 1999 vysvěcen na kněze v Olomouci. Od 1999-2001 působil v Zábřeze na Moravě jako kaplan. Dne 16.7.2001 přebírá oficielně Bouzov. Dále působí jako administrátor exc. v Luké a Bílé Lhotě. Dne 1.7.2005 jmenován a ustanoven místoděkanem v děkanátu Konice. Dne 26.11.2006 je ustanoven farářem ve Velké Bystřici u Olomouce.
P Metoděj Radomír Hofman OT přichází na Bouzov 1.7.2006, kde je jmenován administrátorem. Dále spravuje jako administrátor excurendo Měrotín a Bílou Lhotu. Od 1.3.2005 je členem Německého Řádu. Narozen 11.5.1970 v Hradci Králové.